Nejoblíbenější karetní hra světa, jeden ze symbolů amerického divokého západu i průkopník online hraní o velké peníze – to vše a mnohem více je poker, hra, která se hraje v těch nejluxusnějších kasinech světa, stejně jako v nejzapadlejších vesnicích na konci civilizace.
Co hráče na této hře tak fascinuje? Jaká jsou její pravidla a v čem se liší její jednotlivé verze? Kde a kdy hra vznikla a jakou roli v ní hraje slavné „blufování“? Odpovědi na tyto a mnohé další otázky shrnuje následující text. Poker je král karetních her a každý, kdo to s ním myslí vážně, by se o něm měl dozvědět ve všech směrech co nejvíce.
Skvělé online casina
S těmito kasiny máme výborné zkušenosti. Získejte štědré bonusy!
Obsah
Historie pokeru
Prapůvod pokeru je zahalen v nejasnostech a názory na jeho původ jsou velmi různorodé. Ti, kteří se snaží poker vystopovat do skutečně hluboké historie, jej dávají do souvislosti s jistou hrou čínských císařů, která se v Asii objevila někdy mezi lety 900 a 950 po Kristu. I když tato hra měla s pokerem některé shodné znaky, byla ve skutečnosti podobnější spíše dominu.
Na pevnějším základě stojí teorie o příbuznosti pokeru s perskou karetní hrou As Nas ze 17. století. Ta se prostřednictvím námořních obchodních tras dostala až do Francie, kde začala být intenzivně hrána. As Nas byla hrána s 25 kartami pěti barev, její principy však už moderní poker připomínaly. Je pochopitelné, že takto vidí vznik pokeru především Francouzi, resp. polovina z nich, ta druhá věří spíše příbuznosti pokeru s hrou francouzských kolonistů, Pogue. Ta byla hrána především v oblasti dnešní Louisiany odkud se měla podle této teorie rozšířit i do anglicky mluvících částí severní Ameriky.
Jen málokdy se stane, aby na francouzskou teorii nevyrukovali Britové s nějakou alternativou (či naopak) a původ pokeru není výjimkou. Odvolávají se přitom na staré anglické karetní hry Brag a Brelan. Problémem této teze je, že jejich přesná pravidla dnes již neznáme a posoudit jejich podobnost s těmi pokerovými je tak obtížné. Je ale známo, že svoji roli v těchto hrách hrálo známé „blufování“, alespoň něco tedy s pokerem společného tyto hry určitě měly.
Karetních her, u kterých lze nalézt jistou podobnost s pokerem bylo v Evropě i Asii více. Jmenovat můžeme např. i německou hru Pochspiel.
Přesnou evoluční cestu pokeru možná nikdy neodhalíme, možná, že všechny uvedené teorie jsou ve skutečnosti chybné, možná, že zčásti platí všechny. Jisté však je, že poker takový, jaký jej známe dnes, se poprvé objevil ve Spojených státech a od té doby máme jeho historii zmapovanou dobře.
První nezpochybnitelná písemná zmínka o pokeru pochází z textu Joe Cowella z roku 1889. V této verzi se hrál s dvacítkou karet čtyřech barev. Karty se rozdělily mezi čtyři hráče, ti vsadili své peníze do banku a vzájemně porovnali své kombinace.
V následujících letech došlo k prudkému rozvoji této hry, která začala být hrána po celé severní Americe a výsledkem bylo ustálení základních pravidel, především počet hracích karet ve hře – 52. I přesto ale dnes existuje několik stovek verzí pokeru, které se liší v dílčích pravidlech.
Za podobně významné přelomové období v historii pokeru lze považovat dobu prudkého rozvoje internetu, který umožnil hernám pořádat online turnaje a hráčům hrát doslova kdykoliv a kdekoliv, zdarma pro zábavu, stejně jako o miliony dolarů, vše záleží pouze na chuti a možnostech hráče. I když představa lidí hrajících poker na firemních jednáních nebo vysokoškoláků oddávajících se této vášni během přednášek není zrovna něčím, co by mělo být oslavováno, velmi dobře demonstruje možnosti, které dnešní hráči pokeru mají. S jistou nadsázkou lze říci, že jsou nekonečné.
Obecné rozdělení
Ještě předtím, než se zaměříme na konkrétní varianty, rozdělíme si pokerové hry obecněji, do tří základních kategorií.
- První skupinou poker her jsou tzv. Draw poker. Do této skupiny patří ty, ve kterých hráči dostávají všechny karty do ruky a během hry si je případně mění za karty nové. Klasickým příkladem je 5C Draw Poker.
- Hry patřící do skupiny označované jako Stud poker charakterizuje to, že hráčům je rozdávána kombinace karet skrytých i veřejně viditelných. Typickém představitelem poker her z této skupiny je např. sedmikaretní 7C Stud poker.
- Pokerové hry využívající společných neboli komunitních karet patří do skupiny her nazývaných Community card poker. Z popisu pravidel nejoblíbenějšího z pokerů, Texas Hold’em pokeru, je zřejmé, že tato varianta se řadí právě do této skupiny.
Populární varianty pokeru a jejich pravidla
Poker je hra, která existuje v mnoha variacích. Ve skutečnosti spatřilo do dnešní doby světlo světa více než 1000 verzí pokeru (samozřejmě jen málo z nich je hráno v jakkoliv masovém měřítku) a další stále vznikají. Motivací pro vývoj dalších a dalších pokerových her je snaha o zrychlení hry, o vyzdvižení role taktiky, o zajištění častějšího výskytu zajímavých kombinací apod. Zdaleka nejoblíbenější verzí je Texas Hold’em poker hraný miliony hráčů po celém světě.
Texas Hold’em
Poker se hraje v mnoha variantách, jedna z nich je ale jednoznačně nejrozšířenější. Jedná se o tzv. Texas Hold’em poker. Důvodů, proč je právě tato varianta tak oblíbená je několik, můžeme zmínit např. její rychlost, dynamiku a jistou „akčnost“. Tou hlavní příčinou je ale fakt, že se jedná o variantu s pravděpodobně nejjednoduššími pravidly. V následujících odstavcích budou proto popsána pravidla právě této verze pokeru a těm ostatním se v rychlosti podíváme na „zoubek“ níže.
Pokud bychom chtěli popsat pravidla Texas Hold’em pokeru velmi stručně, průběh hry bysme mohli popsat tak, že na začátku dostane každý hráč dvě karty a pět karet je vyloženo na stůl tak, že je vidí všichni hráči. Cílem je potom sestavit ze dvou vlastních a pěti tzv. komunitních karet co nejvyšší kombinaci. Před tím, než se ale jako nováček do pokeru pustíte, je přece jen třeba vědět toho trochu více.
Každá hra začíná určením dealera, tj. rozdávajícího. V některých případech jeho roli zastává zaměstnanec herny (kamenná casina), v jiných počítač (online hry). Jindy je funkce dealera pro začátek losována a hráči se v ní následně pravidelně střídají. Ještě před vlastním rozdáním karet (používán je balíček o 52 kartách a 4 klasických barvách, piky, srdce, káry a kříže) přichází na řadu první sázky. Do potu (tj. balíku peněz/žetonů o které se hraje) vloží hráč po levici od dealera tzv. „small blind“ sázku, další hráč po jeho levici tzv. „big blind“ sázku, jejíž výše je minimální sázkou ve hře a její hodnota činí dvojnásobek sázky „small blind“. Důvodem, proč se tyto povinné „blind“ sázky realizují je to, aby bylo v každé hře zaručeno, že bude „o co hrát“.
Nyní přichází řada na vlastní rozdávání karet. Ty dealer rozdává po jedné ve směru doleva tak, aby všichni hráči měli na konci rozdávání dvě karty. Tyto karty se nazývají „hole cards“. Poté, co jsou v potu sázky typu „small blind“ i „big blind“ a karty jsou rozdány, je řada na dalších hráčích. Ten, který sedí nalevo od hráče, který vkládal do potu „big blind“ již má luxus rozhodování na základě svých dvou karet. Mezi jeho možnosti patří dorovnání sázky („call“), její navýšení („raise“), anebo složení karet („fold“).
Nyní přichází opět chvíle pro dealera. Ten vyloží na stůl tři karty tak, aby je všichni hráči viděli. Těmto kartám se říká „flop“ a hráči již mohou v hlavách skládat všechny možné kombinace, které se jim začínají rýsovat. Po vyložení „flop“ karet přichází na řadu další kolo sázek, které mohou být opět typu dorovnání či navýšení, anebo složení karet a konec ve hře.
Na řadě je nyní opět dealer, který k původní trojici „komunitních“ karet přidá jednu navíc. Hráči poté v rámci tohoto kola, kterému se přezdívá „turn“, přesně podle systému popsaného výše obhospodaří své sázky a vše se opakuje. Již bylo nicméně zmíněno, že „komunitních“ karet je celkem 5, z toho plyne, že karta, kterou nyní dealer vyloží na stůl, je tou poslední.
Následující sázkové kolo se odehrává podle stejných principů jako ta předchozí, na jeho konci ale čeká hráče (alespoň tedy ty, kteří ve hře zbyli) odhalení karet a určení vítěze podle síly jednotlivých kombinací.
Výherní kombinace
V Texas Hold’em pokeru rozlišují pravidla celkem 10 výherních kombinací seřazených v následujícím přehledu od nejslabší po nejsilnější:
- High card (někdy také High hand), v případě, že hráči nemají v ruce žádnou další kombinaci, rozhoduje o vítězi hodnota nejvyšší karty. V případě shody potom rozhoduje druhá nejvyšší karta atd.
- Pár (Pair), dvojice karet stejné hodnoty. V případě rozhodování mezi dvěma hráči s párem rozhoduje hodnota páru a následně nejvyšší další karta.
- Dva páry (Two pairs), dvě dvojice karet stejné hodnoty. V případě shody rozhoduje hodnota vyššího ze dvou párů, poté hodnota páru nižšího, a nakonec hodnota páté karty, která je nazvána „kicker“.
- Trojice (Three of a Kind), trojice karet stejné hodnoty. Rozhodování mezi dvěma trojicemi opět bere v potaz hodnotu karet v trojici a následně hodnotu nejvyšší karty mimo trojici.
- Postupka (Straight), jedná se o kombinaci složenou z pěti karet jejichž hodnoty jdou „po sobě“. Eso lze v postupce použít i jako kartu s hodnotou „1“ (v jedné postupce může být ale samozřejmě využito pouze jednou). V případě rovnosti opět rozhoduje síla postupky, nejsilnější je logicky kombinace A, K, Q, J, T.
- Barva/Flaš (Flush), pětice karet stejné barvy. V případě, že této kombinaci dosáhne váce hráčů, rozhoduje karta s nejvyšší hodnotou, potom druhá atd.
- Fullhouse, kombinace jedné dvojice a jedné trojice. V případě porovnávání dvou kombinací stejného typu rozhoduje síla trojice, poté síla dvojice.
- Čtveřice (Poker/Quads/Four of a Kind), čtyři karty stejné hodnoty, jedná se o kombinaci, podle které se poker jmenuje.
- Čistá postupka (Straight Flush), pětice po sobě jdoucích karet, které mají stejnou barvu.
- Královská postupka (Royal Flush), postupka 10, J, Q, K, A ve stejné barvě.
Omaha poker
Po verzi Texas Hold’em se jedná o druhou nejoblíbenější a nejhranější variantu pokeru. Svoji roli v tom jistě sehrává fakt, že Omaha je ve svých pravidlech Texasu hodně podobná, jediným rozdílem je potom rozdávání karet. Zatímco v Texas Hold’em pokeru hráč dostane dvě karty do ruky a kombinace tvoří z této dvojice a pětice komunitních karet, hráči dostávají ve verzi Omaha hned čtyři karty a na stůl se vykládají tři. Při skládání výherních kombinací (ty jsou stejné) ale může hráč použít pouze dvě karty z ruky, které musí zkombinovat se třemi kartami na stole. O rozmanitosti pokerových her svědčí i to, že samotná verze Omaha má několik subverzí, např. Omaha Hi/Lo a 5 Card Omaha Hi/Lo.
Seven Card Stud
Nejoblíbenější ze skupiny Stud pokerových her, na začátku dostane každý hráč od dealera tři karty, dvě jsou určeny pouze pro něj, třetí je viditelná i pro ostatní hráče. Po každém kole sázek dostanou hráči další kartu, poté znovu, znovu atd. až do celkového počtu sedmi karet. Není překvapením, že i tato varianta má několik různých verzí, ani to, že podobné popularity dosahuje Five Card Stud, tj. obdobná verze, ve které je však konečný počet karet pět namísto sedmi.
Five Card Draw
Ze skupiny Draw pokerových her je na místě zmínit např. variantu 5 Card Draw, která je oblíbená pro jednoduchost svých pravidel. Hra je často označována dokonce jako nejjednodušší verze pokeru vůbec. Každý hráč dostane od dealera již na začátku pět karet, přičemž po každém kole sázek mají hráči možnost určitý počet karet vyměnit. Přesná pravidla pro měnění karet potom definují nejrůznější podverze této pokerové hry, např. California lowball, double draw, triple draw apod.
Verzí pokeru je zkrátka nepočítaně, některé to skrze svoji oblíbenost dotáhly až do kamenných a internetových casin, jiné zná a hraje jen několik málo lidí. I v tom ale tkví krása pokeru.
Slovníček pojmů
Vyberte si písmeno
A
Ace High: Kombinace všech pěti karet, které obsahují eso, není v ní ale přitom ani jedna dvojice nebo jiná kombinace.
All-in: Sázka všech žetonů, které hráč vlastní.
Ante: Sázka před rozdáním karet.
B
Bank: Balík vsazených žetonů.
Blinds: Typ povinných sázek, který realizují nejprve hráči sedící nalevo od dealera, poté se blinds posunují vždy o jedno místo. Povinné vklady typu blinds mají za úkol tzv. „otevřít bank“. Jedná se o alternativu k sázkám typu ante.
Bet: Sázka, přihození peněz do banku.
Blafování: Předstírání silné pozice ve chvíli, kdy jí karty neodpovídají.
Board: Otevřené karty využívané při hraní verze „Texas hold’em poker“.
Button: Symbol označující dealera, během hry se posunuje ve směru hodinových ručiček.
C
Call: Vyrovnání sázek vložených protihráči.
Check: Pauza, odmítnutí sázky ve chvíli, kdy k tomu má hráč možnost, nelze realizovat, pokud předtím již jiný hráč vsadil.
Chip: Herní žeton.
Community cards: Volné karty, které mohou hráči použít pro sestavování svým kombinací, vyskytuje se v některých verzích pokeru.
D
Dealer: Hráč rozdávající karty, v casinech se jedná o zaměstnance, v případě online hry tuto roli zastává počítač.
Donkey: „osel“, hráč, který často prohrává.
F
Fish: „ryba“, jiný výraz pro Donkey.
Flush: Kombinace pětice karet se stejnou barvou.
Fold: Složení karet a následné ukončení hry.
Four of a Kind: Čtyři stejné karty, jedna z nejvyšších kombinací.
Freeroll tournament: Turnaj bez zápisného.
Full House: Kombinace zahrnující jednu trojici a jednu dvojici.
Fifth Street: Společná karta ve verzi Texas Hold’em Poker.
H
Heads Up: Hra dvou hráčů, v turnajích se jedná o finálový zápas o hlavní cenu.
Hole Cards: Karty rozdané na začátku hry hráči do ruky.
J
Junk: „Odpad“, špatné karty.
K
Kicker: Nejvyšší karta, kterou ve verzi Texas Hold’em Poker drží hráč vedle shodné dvojice.
M
Muck: Složení karet bez toho, aby je hráč ukázal protihráčům.
O
Odds: V procentech vyjádřená šance na výhru.
Online poker: Partie hraná přes internet.
Open-ended straight: Čtyři, po sobě jdoucí, karty.
Outs: Nerozdané karty, které mohou vytvořit výherní pokerovou kombinaci.
P
Pair: Dvojice karet se stejnou hodnotou.
Pocket: První dvě karty při verzi Texas Hold’em Poker, které jsou zakryté.
Pot: Bank bez poplatku casinu.
R
Rake: Poplatek casinu, které zprostředkovává hru.
Raise: Navýšení soupeřovy sázky.
Re-raise: Opakované navýšení sázky.
River: viz Fifth Street.
Rock: Hráč konzervativní povahy.
Royal Flush: Nejvyšší výherní kombinace v pokeru, jedná se o postupku končící esem v jedné barvě.
S
Seven card stud: Jedna ze specifických verzí hry.
Shuffle: Míchání karet.
Showdown: Odkrytí karet po posledních sázkách.
Split Pot: Dělení banku mezi hráče.
Stack: Balík žetonů před hráčem.
Straight: Postupka, výherní kombinace.
T
Texas Hold’em Poker: Nejčastěji hraná verze pokeru.
Three of a Kind: Trojice karet stejné hodnoty.
Turn: Společná karta využívaná ve verzích Texas Hold’em a Omaha Poker.
Two Pair: Kombinace sestávající ze dvou párů.
Pokerové herní strategie
Poker je hra hraná s 52 kartami čtyř barev. Poměrně elementárním statisticko-matematickým výpočtem zjistíme, že při rozdávání dvou karet, jak je tomu v případě nejběžnější varianty pokeru, Texas Hold’em, může hráči v rukou přistát celkem 169 různých kombinací karet. To na jednu stranu není mnoho a lze s tímto údajem dále pracovat. Pravděpodobnostní počítačové simulace nám potom říkají, že z těchto 169 startovních pozic je 91 (tj. více než polovina) spíše nehratelných a není doporučováno je používat. Řekněme, že se hráč naučí tyto kombinace rozeznávat a bude se výše popsaným doporučením řídit. V takovém případě zbyde necelých osm desítek kombinací, které by měly být hratelnější.
Pozice hráče
V tuto chvíli přichází na řadu druhý, z hlediska strategie důležitý, parametr, který je třeba brát v potaz. Tím je pozice hráče. Obecně lze říci, že hráč může zaujímat jednu z šesti typů pozic. O pozicích „Small blind“ a „Big blind“ již byla řeč v kapitole o pravidlech Texas Hold´em pokeru, následuje tzv. pozice „Under the gun“, pozice dvou následujících hráčů jsou známé jako „EP“ (Early positions), po ní následuje trojice „MP“ (Middle positions) a poslední dva hráči hrají na pozicích „Cutoff“ a „Dealer“, souhrnně „LP“ (Long positions). Každá z těchto pozic vyžaduje specifický přístup a pro každou opět existují seznamy více a méně hratelných kombinací.
Schopnost analyzovat hru
Na tomto místě je třeba si ale uvědomit, že poker je hrou vysoce komplexní a nelze k němu přistupovat čistě na základě statisticko-matematického aparátu. Zásadní roli zde hraje schopnost analyzovat hru dalších hráčů a upravovat podle toho svoji vlastní hru. Cílem každého hráče je vyhrát co nejvíce peněz, to nemusí být (a skoro nikdy není) to samé jako vyhrát co nejvíce her. Zvláště začínající hráči by se tak spíše než na sofistikované pravděpodobnostní modely měli soustředit na dodržování základních herních principů. Mezi ty patří vědomí toho, že občas je na místě položit i na první pohled opravdu výbornou kombinaci, je totiž k ničemu mít tu druhou nejlepší.
Z toho plyne, že nejde jen o to soustředit se na své vlastní karty, je třeba pozorně sledovat hru a umět odhadnout situace, ve které se nachází protihráči. Naučit se čtení hry je možná tím úplně nejdůležitějším co musí dobrý pokerový hráč zvládnout. Hráč by měl také pamatovat na to, že stejně uvažují i jeho soupeři, i oni se snaží prohlédnout jeho situaci. To jim hráč může znesnadnit tím, že bude svůj styl hry často měnit. Schopnost umět odhadnout, kdy hrát agresivně a kdy být spíše opatrnější je dalším charakteristikou dobrého hráče.
Nikdy nesázet víc, než si můžeš dovolit prohrát
Pro poker potom kromě výše uvedeného platí i to, co pro všechny ostatní hazardní hry. Základní poučky o tom, že jde především o zábavu a hráč by nikdy neměl sázet více, než kolik si může dovolit ztratit, lze snadno považovat za součást strategie, bez jejich dodržování by mu poker totiž mohl místo zábavy přinést trpké zklamání.
Blufování při pokeru
Blufování je pro poker typické a i ti, kdo poker nehrají a nic o něm neví, s ním mají tento pojem asociovaný. Principiálně jde o to, přimět protihráče uvěřit tomu, že máme v rukou silnou kombinaci a donutit jej tak položit jeho karty. Jinými slovy, k situaci, kdy držíme silnou kombinaci a logicky na ní vsadíme (sázce na silné karty říkáme „value bet“) existuje alternativa v podobě sázky na slabou kombinaci („bluf“), která v ideálním případě zmate protivníka a ten nám svou akcí umožní i tuto objektivně nevýhodnou situaci přetavit v zisk. Při hraní na živo lze samozřejmě pod blufování zahrnout i řeč těla a mimiku, v případě her online jde pouze o agresivitu při sázení.
Blufování v pokeru je však poměrně náročnou disciplínou a je třeba se při něm držet některých důležitých pravidel.
- Neblufujte příliš často, pokud se budete snažit o bluf v každé druhé hře, protivníci vás velmi rychle prohlédnou a vaše strategie ztratí účinnost.
- Nepokoušejte se blufovat proti většímu počtu hráčů, čím více jich u stolu bude, tím pravděpodobnější je, že některý z nich na vaši hru nepřistoupí a karty nesloží.
- Přizpůsobte svoji blufovací strategii svým soupeřům, víte-li o protihráči, že skládá karty často, zkuste blufovat a naopak.
- Nepokoušejte se blufovat proti soupeří, který je již ve hře příliš zainteresován, tj. vložil do ní již hodně peněz. I pokud jde o opatrnějšího hráče, v takové situaci pravděpodobnost toho, že složí karty, spíše klesá.
Blufování je bez nadsázky základní ingrediencí pokeru. Bez něj by šlo o sterilní hru hranou čistě podle matematických pravděpodobností a vytratilo by se tak veškeré vzrušení, nebyli by dobří a špatní hráči, byly by pouze lidské stroje bez emocí hrající podle obecně platných a notoricky známých intervalů pravděpodobnosti.
Autor: Martin Straka
Je mi 34 let a kromě redaktora na tomto webu pracuji i jako vědecký pracovník. Zajímám se o oblast kasinových her. Mám v této tématice velké zkušenosti a rád se s vámi o ně podělím. Mezi hlavní výhodu mých textů radím především svojí práci s fakty a vnitřní konzistenci.
